Ačkoliv značka Jeep nyní patří koncernu DaimlerChrysler, slovo „džíp“ se stalo běžnou součástí našeho každodenního slovníku. Když se řekne „džíp“, každý ví, The original Jeep o čem je řeč. O původu vozidla, které nyní známe pod tímto označením, se toho napsalo spousta. To, jak si Jeep a ostatní vozy, jimž se ve své době takto říkalo, tento název vysloužily, je fascinující příběh. Právnická bitva o práva ke značce Jeep zuřila po celá 40. léta a její důsledky přetrvávají dokonce až dodnes. Nakonec však nejspíš rozhodlo převládající veřejné mínění a Jeepem se stal jednou provždy terénní univerzální vůz s pohonem všech 4 kol. Nebylo tomu tak ale vždycky.


Poprvé se slovo „Jeep“ jako označení pro motorové vozidlo vyskytlo za druhé světové války. Podle majora E.P. Hogana, který v roce 1941 sepsal historii vývoje Jeepu pro Armádní týlovou ročenku, se kolem tohoto termínu rozpoutaly spory. „Jeep“, napsal Hogan, „je starý pojem z hantýrky vojenských mechaniků, který pochází z minulé války (první světové) a používali ho dílenští mechanici pro každé nové motorové vozidlo, které dostali k otestování.“ Tento termín tehdy sloužil rovněž jako značně nelichotivé označení pro nováčky. Slovo Jeep v tomto významu bylo ve vojenských autoparcích používáno ještě ve 30. letech, kdy se objevila jeho nová podoba, jež se stala inspirací pro mnohé další Jeepy.
16. března roku 1936 se zrodila komiksová postavička, která se okamžitě stala lidovou senzací. Toho dne se stal hrdinou, již dříve oblíbeného komiksového seriálu Pepek námořník, Eugene Jeep. Pro ty z nás, kteří jsou příliš mladí, než aby si Eugena pořádně pamatovali – byl veliký asi jako pes, ačkoliv chodil po zadních a pocházel z Afriky. Živil se orchidejemi a prý dokázal vstupovat do čtvrté dimenze. Řešil pro Pepka a Olive Oil složité problémy všeho druhu a vždycky mluvil pravdu. Eugene Jeep publikum okouzlil natolik, že jeho jméno okamžitě zlidovělo a stalo se součástí hovorového slovníku té doby. O mimořádně schopném člověku nebo výkonném zařízení se tehdy běžně říkalo: „Hele, to je hotový Jeep!“

Jako další přichází Jeep, kterému se „Jeep“ nikdy neříkalo, později však byl označován za „dědečka“ všech Jeepů. Od roku 1932 si společnost Marmon Herrington Company budovala pověst svými konverzemi automobilů 4×4. V červenci 1936 se vzhledem k sílícím vojenským potřebám a na základě požadavků belgické vlády MH rozhodla vstoupit do dosud neznámých vod trhu lehkých vozidel 4×4. Začala konverzí Fordu s motorem V8 instalací pohonu přední nápravy a rozdělovací převodovky. Touto konverzí začala éra lehkého terénního automobilu 4×4. Prototypu se mělo říkat „Darling“, ale tehdejší zaměstnanci MH si takovou přezdívku nepamatují. Není jasné, proč přesně se vozidlu Marmon Herrington nikdy nezačalo říkat „Jeep.“ (Eugene už byl několik měsíců na světě, možná ale, že konstruktéři od MH ten komiks nečetli.)

Později v roce 1936 Eugenova popularita ještě vzrostla, když společnost Halliburton Oil Well Cementing Company použila název „Jeep“ pro speciální průzkumné vozidlo.

Tento vůz vyrobený společností FWD Corporation podle požadavků od Halliburtonů byl vlastně konverzí modelu 1935 nebo ’36. Stejně jako všechny modely FWD bylo i toto vozidlo určeno k pohybu v náročném terénu, na rozdíl od standardního nákladního auta však mělo karosérii typu van. Nápis „Jeep“ byl nastříkaný na obou bocích a byl použit i v reklamě. Společnost King Features Syndicate, které patřila autorská práva k Pepku námořníkovi a Eugenovi, měla pravděpodobně výhrady, protože firma Halliburton tento název brzy přestala oficiálně používat. Na mezinárodní petrolejářské výstavě v Tulse, stát Oklahoma, však v roce 1938 vystavila vůz, který měl na boku karikaturu zvířete nápadně připomínajícího Eugena. Ve skutečnosti to byl nosál, zvíře pocházející z jihoamerické džungle a připomínající tak trochu mývala. Možná to byl způsob, jímž chtěli od Halliburtonů udělat na King Features dlouhý nos.
Tím se dostáváme do roku 1937 a k dalšímu Jeepu. Podle zkušebního pilota plk. G.F. Johnsona z amerického vojenského letectva dostal díky svým vynikajícím výkonům přezdívku „Jeep“ prototyp bombardéru YB17. YB17 byl předchůdcem slavného modelu létající pevnosti Boeing B17 „Flying Fortress“, nejslavnějšího bombardéru 2. světové války. Tento název nakonec upadl v nemilost, protože Eugene Jeep byl drobný tvoreček a YB17 byl proti němu obrovský.
Generál H.F. Gregory, první pilot vrtulníku vojenského letectva USA, řekl, že označení Jeep se používalo pro jiný, menší stroj, a to s oficiálním souhlasem vlastníka práv k Pepku námořníkovi. Kdyby se tento experimentální autogyro model, předchůdce helikoptéry, začal vyrábět, nesl by oficiálně jméno „Jeep“. Během testování těchto úžasných gyroplánů Kellett na letišti Wright Patterson Airfield v Ohiu na konci 30. let dostali Gregory a jeho zkušební piloti přezdívku „The Jeep Salesmen“ – obchodníci s Jeepy.
Následující verze Jeepu nás zavádí do posádky Camp Ripley, Minnesota, sídla 109. výzbrojní roty Národní gardy státu Minnesota. Této jednotce velel kapitán Martin Schiska, zaměstnanec společnosti Minneapolis Moline Power Implement Company, která vyráběla tahače a traktory pro zemědělství. V polovině 30. let armáda k přesunům těžkých polních děl stále používala staré, neohrabané pětitunové tahače Holt z roku 1917. Schiska, veterán 1. světové války, si uvědomoval potřebu nového vybavení a v tomto směru také působil na Minneapolis Moline. Už v roce 1938 (podle některých zdrojů v roce 1937) MM konstruovala a testovala prototyp silničních tahačů a v srpnu roku 1940 během testů v Camp Ripley podle několika zdrojů seržant James T. O’Brien pro tento tahač společnosti MM použil označení „Jeep“. V dopise společnosti Minneapolis Moline ze 31. března 1943 O’Brien vysvětloval, jak k tomuto názvu dospěl. „Jednou večer,“ psal, „padl na poradě mužstva návrh najít pro tato vozidla krátký, výstižný název. Padaly návrhy jako „aligátor“ a „vodní králík“. Napadl mě název „Jeep“, protože jsem čítal Pepka námořníka, kde vystupuje Eugene Jeep. Tahle vozidla se také dostanou tam, kde by to člověk ani nečekal. Název byl jednomyslně schválen a hned jsme ho také na vozy namalovali. Brzy se dokonale vžil.“ Model MM UTX byl skutečně pořádný stroj. Šlo v zásadě o přestavbu zemědělského tahače, MM Jeep však měl pohon všech čtyř kol a šestiválcový benzinový motor 425cid o výkonu 70 koní (při otáčkách 1,275/min). Dokázal utáhnout pětitunovou houfnici ráže 155 mm rychlostí 28 mil v hodině s krátkodobým zrychlením až na 40 mil v hodině, brodivost měl přes tři stopy. Prototypy MM Jeepu se vyráběly jak s otevřenou, tak s krytou kabinou.
Na dvou ze čtyř strojů testovaných v Camp Ripley byly namontovány kulomety ráže .30. Všechny modely byly místo předního nárazníku vybaveny pásovým systémem umožňujícím překonávat velké terénní překážky. Některé byly vybaveny i navijákem. Během testování při cvičení 4. armády v srpnu roku 1940 byl MM Jeep vyfotografován při přejíždění padlého dubu o tloušťce šesti stop. (V okamžiku fotografování kmen praskl a tahač ho rozdrtil na třísky. Tomu se říká lehký krok! Tahač měl údajně „projít“ přes stromy o síle kmene 5 palců. Tyto snímky byly publikovány v listě Army Times (14. září 1940) v článku nazvaném „Armádě se líbí Jeep“. MM Jeep si v sérii testů vedl dobře, mezitím se však požadavky armády změnily. Než byl model UTX vůbec zaveden do výroby, vývoj směřující ke stále větším polním dělům a nároky na poměrně vysokou rychlost na silnici nakonec vybočily nad rámec možností modelu UTX. Vyrobeno jich bylo celkem šest, jeden z nich je dosud v majetku soukromého sběratele.
I když nebyl UTX nikdy zaveden do výzbroje, přesto – jakmile byl nalezen vhodný segment k uplatnění – bylo vyrobeno více než tisíc zmodernizovaných strojů, mezi něž patřily i verze s pohonem kol 6×6. Modely MM se uplatnily u všech typů vojsk v průběhu 2. světové války i po ní. Ironií osudu našly stroje Molines své nejvýraznější uplatnění jako tahače letadel, dokonce ještě v roce 1943 však o nich noviny stále psaly jako o Jeepech. „Jeep pomáhá zachraňovat životy válečných hrdinů“ stálo v titulku novinového článku z roku 1943, k němuž patřil snímek tahače Minneapolis Moline UTX a příběh o poničeném hořícím letadle odtahovaném z letištní dráhy, aby mohla přistát skupina stíhačů, kterým ve vzduchu docházelo palivo..

V roce 1940 se objevilo několik dalších „Jeepů“. Na podzim roku 1939 a na jaře 1940 byla armáda vybavena sériemi nových vozidel, která si mezi vojáky vysloužila značnou oblibu.
Půltunové trucky s pohonem 4×4 Dodge T202 a T207 byly dodávány v několika verzích. Verze velitelského vozu Command Car označená oficiálně C&R (Command and Reconnaissance – velení a průzkum) byla čtyřkolka s otevřenou kabinou, jíž se nejčastěji říkalo Jeep. Na stejném chassis byly postaveny i verze Pickup, Weapons Carrier (transportér zbraní) a Carryall (lehká krytá univerzální verze). Tyto trucky se velmi osvědčily a netrvalo dlouho a američtí vojáci na celém světě začali obyčejným Dodgům říkat „Jeepy“ ze stejných důvodů jako MM. Tento název se udržel po celou dobu vývoje půltunového Dodge, který byl nakonec v polovině roku 1942 nahrazen známějším a rozšířenějším 3/4 tunovým modelem. Ještě v roce 1943 však někteří vojáci Dodgům říkali „Jeepy“. Pozdější verze Dodge vešly více či méně oficiálně ve známost hlavně jako „Beeps“, což byla zkratka pro „Big Jeeps“ – velké Jeepy.
V roce 1940, přibližně v téže době, kdy si modely Dodge získávaly vynikající pověst, americká společnost American Bantam Car Company zahájila testování prototypu s pohonem 4×4 u vojska na základně Camp Holabird, stát Maryland. Již v roce 1932 se armáda poohlížela po náhradě za motocykly používané pro průzkumnou činnost. Společnost American Austin, později American Bantam, dodala armádě malou verzi pickupu vycházející z modelu 4×2 Austin, kterou vojsko testovalo jako průzkumné vozidlo. Vůz vážil necelou tunu, měl obrovské nízkotlaké balonové pneumatiky a dosahoval rychlosti 40 mil v hodině. Jeho základem bylo vozidlo dodávané britskou pobočkou této společnosti ozbrojeným silám Velké Británie. V roce 1938 Bantam dodal armádě na testování další tři modifikované verze svých lehkých roadsterů Austin 4×2. Armáda byla tomuto řešení v zásadě nakloněna, testování však odhalilo nedostatky používání vozidel s pohonem jedné nápravy v terénu. Z těchto testů vzešly nové specifikace verze 4×4. Bantam na vývoji koncepce nového vozidla s armádou úzce spolupracoval.
K překvapení zástupců společnosti Bantam bylo na dodávky nové koncepce vypsáno výběrové řízení. Výzbrojní technická komise rozeslala 11. července 1940 specifikace 135 výrobcům automobilů. Požadovala dodání 70 prototypů do 75 dnů jako podmínku přijetí přihlášky do soutěže. Šlo přitom v podstatě o specifikace a výkresy, které v červnu 1940 vyvinul Bantam. Zpočátku zareagovaly pouze firmy Bantam a Willys-Overland, ačkoliv vzhledem k velkým výrobním kapacitám se hodně čekalo od Fordu. Bantam dodal svůj prototyp 23. září 1940, Willys 13. listopadu a Ford 23. listopadu. Všechna tři testovací vozidla nesla přezdívku od výrobce. Bantam dodal „Bantam“ neboli „BRC“ (Bantam Reconnaissance Car – průzkumný vůz Bantam), Willys měl „Quad“ (čtyřku) a Ford „Pygmy“ (skřítka). Prototypy prošly rozsáhlými testy a pro další důkladné vyhodnocování bylo u každého výrobce objednáno 1.500 vylepšených modelů. Ty byly testovány v terénu u jednotek, mnohé byly v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu odeslány do zámoří.
Boj o potencionálně lukrativní armádní zakázku se nesmírně přiostřil a Henry Ford údajně využil veškerý svůj vliv k získání tohoto kontraktu, ačkoliv jako celkově nejvhodnější se osvědčil model Willys. V červenci 1941 byl po nesmiřitelné bitvě s Fordem, Bantamem a velením týlového zabezpečení armády kontrakt na nový vůz nakonec přidělen společnosti Willys-Overland. Výroba vozu s oficiálním zařazením jako 1/4 tunové velitelské průzkumné vozidlo začala sériově a masové zásobování vojska začalo na konci roku 1941 a na počátku roku následujícího. Podle četných armádních zdrojů většina vojáků malým čtyřkolkám Willys říkala „Peep“ (půltunové Dodge byly i nadále „Jeeps“). Když první jednotky odjely do zámoří, toto rozdělení ještě nějakou dobu přetrvávalo, netrvalo však dlouho a příliv změn zapříčinil, že bylo záhy všechno jinak. V té době do služby nastupovala obrovská spousta nových vojáků, z nichž mnozí byli ovlivněni mediálními kampaněmi pojednávajícími o novém čtvrttunovém vozu 4×4, který tisk úporně označoval jako „Jeep“.
Podle Irvinga „Reda“ Hausmanna, hlavního zkušebního řidiče modelu Willys, k tomu všemu došlo jeho zásluhou. Hausmann tvrdil, že už v roce 1940 vyslechl pár vojáků na základně Camp Holabird, kteří o prototypu Willys hovořili jako o Jeepu. Padala i dlouhá řada dalších názvů jako Peep, Bug, Puddle Jumper, Midget, Pygmy, Leapin‘ Lena a Blitz Buggy. Redovi se nejvíc líbil „Jeep“, proto Willys začal takto označovat, kdykoliv o něm byla řeč. Všechno to vyvrcholilo v únoru roku 1941, kdy ve Washingtonu, D.C., Hausmann při předváděcí jízdě v jednom z prvních modelů Willys vyjel na schody ke Capitolu. Jeden z přihlížejících se ho zeptal: „Co to je?“ Hausmann odvětil: „To je Jeep.“ Reportérka Katherine Hillyerová z listu Washington Daily News to zaslechla a celou událost popsala ve své reportáži. Od té chvíle už označení Jeep těmto vozům nikdo neodpáral.

Za války se označení Jeep dostalo dokonce i k námořnictvu. Když se v roce 1942 začaly konstruovat lehké doprovodné letadlové lodě pro ochranu konvojů, brzy se jim začalo říkat „Jeep Carriers“ (transportéry Jeepů). Od té doby Jeepy nezmizely ani z námořnictva. Od počátku roku 1942 námořnictvo koupilo velké množství tahačů letadel Minneapolis Moline UTX, kterým se u mnoha jednotek stále říkalo Jeep stejně jako důvěrně známému Willysu.

Za ta léta se toho hodně namluvilo a napsalo o tom, že Jeep dostal své jméno podle svého zařazení ve výzbroji, jehož zkratkou je GP (General Purpose – univerzální). To lze snadno vyvrátit, protože až do poloviny roku 1942 byl tento truck zařazen jako velitelské průzkumné vozidlo, nikoliv jako vozidlo univerzální (k tomuto zařazení došlo později). Bezpochyby k rozšíření přispělo vyřazení půltunového modelu Dodge Jeep. Když Willys začal termín „Jeep“ používat v reklamách, společnost Minneapolis Moline se ohradila. V červnu 1942 kongresový výbor pro obranu potvrdil nárok společnosti MM na tento název a svůj výrok doložil citací četných zmínek z novin a časopisů s tímto jménem vyskytujících se ještě před rokem 1940.

V roce 1943 se k výhradám společnosti MM proti používání tohoto názvu Willysem připojil Bantam. Tato společnost vyvinula platformu, z níž ostatní čtvrttuny vycházely, a připadala si proto vážně poškozená tím, že jí byl upřen podíl na výrobě Jeepů a zůstala jí jen výroba tahačů a leteckých podvozků.

V roce 1944 Willys za používání termínu „Jeep“ napomenulo federální ministerstvo obchodu, spory trvaly až do 50. let. Na názoru veřejnosti to však nic neměnilo. Jeep prostě byl a vždycky bude Jeep. Není sice pochyb o tom, že se společnost Willys-Overland zachovala drze, možná až neeticky, když si tento název přisvojila, na druhé straně ovšem 640.000 vozů vyrobených za války a tisíce dalších vyrobené později si rozhodně vysloužily právo na toto označení.