Vývojová linie vozů Jeep

HomeAktualityHistorie JEEPuVývojová linie vozů Jeep
by admin_jeep

1940 – Bantam Pilot Model

Pokud použijeme termín, který v angličtině zevšeobecněl, byl to nade vší pochybnost první „jeep“. Pocházel z dílny společnosti American Bantam Car Company z Butleru, stát Pennsylvania, a byl dodán na základnu Camp Holabird, stát Maryland, 23. září 1940. První kus ze série 70ti vozidel dodaných v rámci prvního kontraktu označovaný jako „Old Number One“ byl důkladně testován a zakrátko dožil jako předváděcí vůz. Byl zničen při dopravní nehodě na počátku roku 1941, odeslán do Butleru a demontován. Mechanické součásti byly pravděpodobně použity při výrobě modelu Bantam Mark II, který se již tehdy vyráběl. Podle jedné legendy byly nepoužitelné části karosérie pohřbeny společně s hromadou šrotu na pozemku společnosti.

1940 – Bantam BRC-60

Model Bantam BRC-60 (nebo Mark II) byl první revizí pilotního modelu Bantam. Tyto ručně montované modely byly součástí prvního kontraktu na dodávku 70ti čtvrttunových vozů (1 pilotní model + 69 dalších po schválení pilotního modelu, přičemž rozdělení bylo následující: 40 pro pěchotu, 20 k obrněnému vojsku a 10 pro dělostřelectvo). Úspěšné testy pilotního modelu Bantam odhalily některé slabé stránky, proto byla doplněna určitá zlepšení, například hranatější, více vojensky vyhlížející přední blatníky, jež byly dodávány již na dalších vozech 69 BRC-60 (Bantam Reconnaisance Car). Nejméně jeden z nich dosud existuje a stojí v muzeu vojenské dopravy U.S. Army Transportation Museum ve Fort Eustis, stát Virginia.

1940 – Willys Quad

Willys postavil podle firemní evidence pět vozů Quad a dva (jeden z řízenými všemi čtyřmi koly) dodal do soutěže v roce 1940. Jeho motor 60hp „Go-Devil“ přibouchl dveře firmám Bantam a Ford (dalším dvěma uchazečům) a vyhrál kontrakt Willysu. Quad však byl hodně těžký a musel projít drastickou redukční dietou, aby splnil armádní požadavky – po úpravách se těsně vešel do limitu 2.160 liber. Quady již všechny zmizely, jeden se však dochoval alespoň na fotografiích z počátku 50. let. Pokud Bantam Number One znamenal začátek éry Jeepu, pak Quad představoval začátek vlády Willysu v této branži.

1940 – Ford Pygmy

Pygmy byl jedním ze dvou vozů postavených firmou Ford pro soutěž o armádní zakázku v roce 1940 a byl přijat k testování společně s modely firem Bantam a Willys. Celková konstrukce vozu Pygmy včetně hranaté kapoty, reflektorů na mřížce chladiče a sklopného čelního skla byla vysoce oceňována a stala se předlohou pro pozdější Willys MB. Stejně jako Bantam však i Pygmy podlehl v soutěži výkonnějšímu motoru modelu Quad. Na snímku je vůz ve vlastnictví muzea Alabama Center for Military History, skutečný Pygmy, který byl v roce 1940 testován na základně Holabird. Ze všech vozů, které se účastnily zuřivého konkurenčního boje tří rivalů, jenž předznamenal začátek legendy zvané Jeep, se do dnešních dnů dochoval pouze Pygmy a prototyp značky Ford s karosérií Budd.

1940 – Budd Ford

Tento prototyp značky Ford měl karosérii vyrobenou společností Budd Corporation, která se konstrukčně příliš nelišila od pilotního modelu Bantam, zatímco pro model Pygmy konstruktéři Fordu vytvořili nový design. Možná s tímto vozidlem u Forda počítali jako se záložním řešením pro případ, že by byl nový model odmítnut. Pygmy byl každopádně k testům na základně Camp Holabird přijat a prototyp s karosérií Budd byl vidět pouze na přehlídkách a propagačních akcích pro veřejnost určených k upisování válečných obligací. Krátce po válce zmizel a byl objeven až v roce 1998 v kalifornské poušti, kde ho našel Jeff Polidoro v roce 1998. Tento vůz a Pygmy jsou jediné dva pilotní modely z roku 1940, které se dochovaly, a rozhodně se dočkáme toho, že shodí svůj současný žlutý kabát.

1941 – Ford GP

Přímý nástupce modelu Pygmy Ford GP byl zmodernizovanou verzí vyrobenou na základě počátečního kontraktu na 1.500 vozidel objednaných jak u Forda, tak u Willyse a Bantamu. Protože požadavky válečné spolupráce podle Smlouvy o půjčce a pronájmu rostly a design Willys byl dolaďován pro masovou produkci, byly objednány další vozy GP, takže Ford nakonec vyrobil 4.456 kusů, z nichž většina byla dodána na základě Smlouvy o půjčce a pronájmu. Ač se to obecně předpokládá, označení GP neznamená „General Purpose“ (univerzální). GP byl technický termín společnosti Ford. „G“ znamenalo vládní (government) kontrakt a „P“ průzkumné vozidlo s rozvorem 80 palců. Z prvních modelů jeepů se nejvíce kusů dochovalo právě od Forda – ví se o zhruba 200 vozech včetně restaurovaného modelu Steve Greenberga z roku 1941.

1941 – Willys MA

U Willyse věděli, že armáda bude požadovat vylepšený model a na vývoji designu MA začali, ještě když byl testován Quad. V rámci úvodní objednávky bylo objednáno 1.500 kusů modelu MA. MA byl rozhodně krok vpřed. Velice se lišil od pozdějšího MB. Měl řazení pod volantem a vyznačoval se řadou dalších změn, které ho řadily mezi Quad a MB. Základním hnacím ústrojím byly stále komponenty Warner Gear a Spicer použité pro Quad, Ford i Bantam. MA je z produkce Willysu před zahájením masové výroby nejméně známým modelem. Z původně vyrobených 1.553 vozů se ví pouze o přibližně 30ti dochovaných kusech, většina jich byla odeslána do Ruska v rámci Smlouvy o půjčce a pronájmu. Tento MA je majetkem muzea Alabama Center for Military History.

1941 – Bantam BRC-40

BRC-40 byl finální produkcí konstrukce společnosti Bantam. Armáda zpočátku objednala 1.500 vozů, celkem však bylo vyrobeno 2.605. Bantam skončil s výrobou automobilů v prosinci roku 1941 a věnoval se dál jen tahačům, motorům torpéd a leteckým podvozkům. Model BRC-40 měl řadu dobrých vlastností a spojeneckými silami, které ho používaly, byl velmi oblíben, za zmínku stojí především jeho nízká hmotnost a vynikající ovladatelnost. Dochovalo se nejméně 100 vozů BRC-40, což tento model řadí na druhé místo mezi čtvrttunovými modely pocházejícími z doby před zahájením masové produkce. Tento restaurovaný BRC-40 patří Stevu Greenbergovi z Portlandu, stát Oregon.

1942 – Willys MB Slat-Grille

Prvních 25.808 vozů Willys MB bylo vybaveno mřížkou ze svařované oceli velmi podobnou designu Ford GP. Od pozdějšího Willyse se tyto vozy lišily řadou dalších rozdílů. Tyto první MB měly na zadním čele vyraženo „Willys“. Ve výrobě prošla žaluziová mřížka řadou změn, až nakonec světlo světa spatřila standardní lisovaná mřížka MB tak, jak ji známe a máme rádi. Odhadem přežilo kolem 200 těchto modelů včetně zobrazeného vozu, jehož vlastníkem je Reg Hodgson z Edmontonu, Alberta, redaktor časopisu Army Motors, oficiálního periodika Asociace za záchranu vojenských vozidel-veteránů Military Vehicle Preservation Association.

1942-45 – Willys MB

Hrdina 2. světové války. Willys vyrobil 335.531 vozů, které sloužily na všech bojištích, ve všech myslitelných funkcích a u každé spojenecké armády. Byly vyráběny i s úpravami jako byly delší rozvory, pohony 6×6, lyžiny, pancéřování, kolejová kola a zbraňové nosiče nejrůznějších typů. Toto vozidlo změnilo pohled Američanů na automobil a obohatilo náš slovník o nový výraz: Jeep. První verze měly na zadním čele vyraženo „Willys“, armádě se však nelíbila tato reklama zdarma a proto nařídila odstranění tohoto prvku. Modelů MB se dochovala spousta, snadno se restaurují a užijete si s nimi spoustu zábavy. Majitelem tohoto skvěle zrestaurovaného MB z roku 1944 je Tony Standefer z Bothellu, stát Washington.

1942-45 – Ford GPW

Když Ford vyrobil poslední vozy GP, získal kontrakt na výrobu jeepů podle modelu Willys. Ford označil tyto vozy zkratkou GPW (Government-vládní zakázka, 80 palců rozvor, Willys). Přední příčník je profilový místo trubicovitého zesílení typického pro Willys. Na většině menších součástí je vylisováno písmeno F (Ford) a od Willysu se tyto vozy liší i zadním odkládacím prostorem. Do konce války bylo vyrobeno 277.896 vozů Ford GPW. Tento model byl stejně populární a oblíbený jako Willys. Majitelem vyobrazeného vozu je John Ferrie z Fort Collinsu, stát Colorado. Jde o model ’42 „Script“, který má na zadním čele vyraženo „Ford“.

1942-43 – Ford GPA Amphibious

Kromě kontraktu na model GPW Ford získal i smlouvu na dodávku obojživelného vozu GPA především vzhledem k velkým výrobním kapacitám společnosti. Vývoj a testování však byly uspěchané, ve výrobním procesu docházelo k četným termínovým posunům a vyrobený vůz byl méně ovladatelný, než ozbrojené složky požadovaly. Přesto bylo vyrobeno 12.778 vozů GPA s hranatou karosérií skrývající interiér podobný jako u GPW a s pohonem lodním šroubem. Restaurované obojživelné GPA jsou stále oblíbené jak v Austrálii, tak v USA. Tento exemplář restauroval Rod Walker z Queenslandu, Austrálie.

1944 – MLW-2

Na konci roku 1943 zadala americká armáda u společnosti Willys-Overland konstrukci půltunového jeepu, který by snesl větší užitečné zatížení a byl lépe použitelný v močálovitých oblastech džunglí jižního Pacifiku. Prototyp MLW-1 (M znamená „vládní zakázka“, LW „long wheelbase-dlouhý rozvor“) nebyl nikdy dokončen, fotografie pilotního modelu MLW-2 „Jungle Jeep“ se však objevily v knize Freda Coldwella Preproduction Civilian Jeeps (Civilní jeepy před sériovou výrobou). Rozvor byl 92 palců, celková délka 142-7/16 palců. Použit byl stejný motor Go-Devil a převodové ústrojí T84J jako u sériového MB. Dva pilotní modely MLW-2 měly mírně odlišné převodové skříně s nízkým rozsahem 2.43. Několik prvků karosérie se později objevilo v civilním výrobním programu jeepu. Bylo to zadní výklopné čelo, uzavíratelné schrány na nářadí pod sedadly a boční držák rezervní pneumatiky podobný jako u CJ-1 (druhá rezervní pneumatika byla uložena za předními sedadly). Odkládací prostor za zadním kolem nebyl součástí výbavy u žádného CJ (civilního jeepu).

1944 – CJ-1

Projekt civilního jeepu započal v roce 1944, kdy se společnosti Willys-Overland uvolnila část kapacit vázaných válečnou výrobou. Výkresy byly hotovy do února 1944 a pilotní model označený CJ-1 byl dokončen v květnu. Na kapotě měl emblém z litého bronzu „AGRIJEEP.“ Je jasné, že CJ-1 byl MB upravený o zadní čelo, závěsnou tyč, civilní kabinu, náhradní pneumatiku na straně spolujezdce a nižší převody náprav a převodové skříně. Podle knihy Freda Coldwella Preproduction Civilian Jeeps továrna rovněž testovala nejméně jeden model MB Agrijeep se standardní vojenskou karosérií MB, ale s nízkorozsahovou převodovkou 2.43 a převodem 5.38 na nápravách. Není známo, že by se vozy CJ-1 nebo MB Agrijeep dochovaly.

1944-45 – CJ-2

Karosérie, chassis a podstatná část hnacího ústrojí modelu CJ-2 byly zkonstruovány speciálně pro tyto vozy, bylo však použito i mnoho dílů z modelu MB včetně přední mřížky. Vozů CJ-2 bylo celkem vyrobeno asi 45 ve dvou sériích: pilotní modely a standardizované předvýrobní modely. Všechny měly výklopné zadní čelo, převody 5.38, dolní řazení převodové skříně a tažné tyče. První dva pilotní modely měly převodovky T84, zbylé CJ-2 však byly vybaveny novými převodovkami T90 s řazením pod volantem. Mnohé měly PTO, řízený karburátor a další vybavení jako vzduchové kompresory, vrtáky na jámy nebo sekačky. Tyto stroje byly používány na mnoha zemědělských zkušebních stanicích po celé zemi a na palubní desce pilotních modelů se stále skvělo označení „Agrijeep“ určené pro modely CJ-1. Pilotní modely se vyznačovaly rovněž rezervní pneumatikou umístěnou na straně spolujezdce před zadním kolem a některé měly mosazné štítky „JEEP“ na bocích kapoty, rámu čelního skla a zadním čele. Předvýrobní série měla „JEEP“ vylisováno do plechu karosérie a pneumatika byla posunuta za podběh kola. Zde vyobrazený restaurovaný Agrijeep má výrobní číslo CJ-2-09. Jeho majitelem je uznávaný odborník na první jeepy Fred Coldwell, restauroval ho Charles Ellis a vůz patří mezi devět kusů tohoto modelu, o nichž se ví: jde o čísla 06, 09, 11, 12, 14, 16, 26, 32 a 37.

1945-49 – CJ-2A

Jako první CJ (Civilní Jeepy) byly sériově vyráběny právě tyto vozy. Celkem z výrobní linky sjelo 214.202 kusů CJ-2A. Původní verze měly až do počátku roku 1946 řazení pod volantem. Nejstarší vozy byly rovněž vybaveny plovoucí nápravou modelu MB a karosérií s odkládacími prostory pro vojenské vybavení. Na rozdíl od MB měly CJ výklopné zadní čelo a „Willys“ bylo vyraženo na bocích kapoty a na rámu čelního skla. Robustnější převodovka T-90 nahradila starý model T-84. CJ-2A se prodávaly velmi slušně zejména vzhledem k téměř nevyčerpatelné nabídce MB z válečných přebytků. Několik modelů CJ-2A bylo vyrobeno souběžně s novějšími CJ-3A. Majitelem tohoto původního CJ-2A je Art Carey, Philadelphia, stát Pennsylvania.

1949-53 – CJ-3A

Toto byl poslední civilní jeep s „nízkou kapotou“ a plochými nárazníky. Model CJ-3A se od 2A lišil jen několika, převážně optickými změnami. Čelní sklo je z jednoho kusu a těsně pod ním je umístěn větrací otvor. Během čtyřletého období bylo vyrobeno 131.843 kusů CJ-3A. 3A prodělal modernizaci nápravy z modelu Spicer 41-2 na Spicer 44-2. Odstrojená verze „Farm Jeep“ byla k dispozici u modelů 1951-53, standardní výbavou byla vlečná tyč a PTO. V roce 1953 se CJ-3A vyráběl současně s modelem CJ-3B „s vysokou kapotou“ a motorem s F hlavou. Majitelem tohoto naprosto původního 1950 CJ-3A je Colin Hutto, Cedaredge, Colorado.

1950 – CJ-V35

CJ-V35 neboli „Truck V35/U“, jak byl označován v americkém válečném námořnictvu, byl nejspíš pravým jeepem americké námořní pěchoty. Mohl jezdit pod vodou a byl určen i k přepravě pozorovatelů pro navigaci dělostřelecké palby během vyloďovacích operací. Byl zkonstruován podle požadavků námořnictva a námořní pěchoty, kdežto konstrukce MC (M-38) vycházela z armádních potřeb. Některé součásti vyvinuté pro V35 se přenesly do výroby MC. Byla to úprava modelu CJ-3A a elektrická soustava na 6 V s 12-voltovým generátorem mezi předními sedadly pro vysílačku MX566A/MRC usazenou na místě zadního sedadla. Palivová nádrž a nářaďová schrána doznaly změn, aby udělaly místo generátoru. Dalšími poznávacími znaky jsou prvky jako vystupující utěsněná přední světla, vlečné háky vpředu, nárazníky vzadu a přední i zadní vlečná oka. Model měl kola ve stylu MB a na kapotě vylisováno „Willys“, výstup na šnorchl však odpovídal typu M38. V období březen až červen 1950, tj. těsně před vypuknutím operací v Koreji, dodal Willys tisíc vozů. Na konci roku 2001 bylo známo jen 29 dochovaných kusů. Majitelem jednoho z mála restaurovaných je Doug Beckwith.

1950-1955 – M38 (MC)

M38, přímá kopie CJ-3A, byl zmodernizován pro vojenské využití doplňky jako je silnější rám a zavěšení, elektrická soustava na 24 V a spousta vojenského vybavení. Tyto vozy se zúčastnily bojů v Koreji, v letech 1950-52 však bylo vyrobeno pouze 61.423 kusů. V letech 1953 až 1955 se pro zahraniční ozbrojené síly vyráběla exportní verze. Poznávacími znaky jsou chrániče reflektorů, zatemňovací světla, bateriový panel na kapotě a závěsy pro vybavení na karosérii (na straně spolujezdce). Některé vozy byly vybaveny navijáky Ramsey. Model M38 Rega Hodgsona je v barvách kanadských veteránů války v Koreji.

1950 – X-98

Jeep s číslem experimentálního vozidla X-98 měl ploché nárazníky, mřížka a kapota však značně připomínaly CJ-5. Mohl to být první model Jeepu s motorem s F hlavou. Výroba probíhala v letech 1949 nebo 1950 v rámci série Willys Engineering Release 5607. Model měl civilní prvky jako výklopné zadní čelo, boční montáž rezervy a označení „WILLYS“ vylisované na kapotě, fotografie však naznačují, že X-98 byl testován i v ozbrojených složkách, a to možná několikrát. Na fotografiích z roku 1950 je na nárazníku vyznačeno X-98, kdežto snímky z testů z roku 1951 ukazují vozidlo číslo 205. Vůz byl dokonce označován jako CJ-4M, ačkoliv toto označení náleží spíše pozdějšímu vojenskému prototypu.

1950 – CJ-4

Toto je „chybějící článek“ mezi modely CJ-3A/3B a CJ-5. Byl vyroben pouze jeden vůz v roce 1950 a šlo o jeden z prvních prototypů Jeepu s novým motorem s F hlavou Willys „Hurricane“. Byla to kombinace zadní části z modelu CJ-3A, kapoty MD a jedinečné mřížky a lemovaných nárazníků na podvozku s rozvorem 81 palců. Mechanicky se jednalo o naprosto standardní Jeep. Vůz s konstrukčním kódem X-151 byl v roce 1955 prodán zaměstnanci společnosti Willys, který na něm pracoval 12 let. Pak byl vůz 25 let ukrýván, nedávno však došlo k jeho dalšímu prodeji.

1950 – CJ-4M

Vojenský prototyp CJ-4M měl stejný design předku (který nebyl v sériové výrobě nikdy využit) jako CJ-4 s lemovanými nárazníky a jedinečnou přední mřížkou. Světla pro zatemnění nahradila světelné indikátory, využity byly i chrániče reflektorů z M-38. Tento pilotní model verze M-38A1 (model MD) vyrobený pravděpodobně v roce 1950 byl též označován M-38E1. Existovaly též dva prototypy CJ-4MA s dlouhým rozvorem a shodným předkem, které byly zjevnými předchůdci ambulance M-170.

1952-71 – M38A1 (MD)

Toto je první provedení Jeepu „s kulatým blatníkem“, z něhož se nakonec vyvinul CJ-5. M38A1 byl od modelu CJ-5 naprosto odlišný. Měl pevnější chassis a obrácené závěsy předních listových pružin, navíc měl řadu vojenských doplňků jako standardizovanou výbavu mužstva a baterie na 24 V. Willys vyrobil v 50. letech asi 101 488 vozů, z nichž některé šly na export. Dokonce i poté, co se v roce 1959 začal vyrábět technicky dokonalejší Ford M151, americká námořní pěchota a námořnictvo objednaly v letech 1960-64 další A1 a do roku 1968 Kaiser vyrobil podle záznamů AMC dalších 18 543 kusů. Vlastníkem vozu na snímku je George Barter, Army Jeep Parts, Bristol, Pennsylvania.

1952-71 – M38A1C

M38A1C je vojenské označení modelu MD modifikovaného jako nosič bezzákluzového kanonu ráže 105mm nebo 106 mm se zadní montáží. Exempláře z armádních přebytků se prodávaly bez výzbroje, jejich poznávacími znaky však jsou: čelní sklo s mezerou uprostřed pro horizontální oporu hlavně, rezervní pneumatika umístěná na kapotě aby uvolnila místo závěru kanonu, uložení granátů přístupné zezadu a montáž M75A1 nebo M79. Podobný model byl M38A1D, který se krátce používal v roce 1962 jako transportér taktického jaderného kanonu „Davy Crockett“. Vůz M38A1C z armádních přebytků na snímku je majetkem Russe Colea, Pennsylvania.

1953-68 – CJ-3B

Tento Jeep „s vysokou kapotou“ byl vlastně CJ-3A s motorem s F hlavou a „useknutou kapotou“ pro získání prostoru. Ačkoliv mohl být míněn jako přechodný model před zavedením verze CJ-5, vyráběl se až do 60. let jako alternativa s krátkým rozvorem. Protože se vyrábělo jen pár tisíc kusů ročně a mnohé byly exportovány, není dnes vozů CJ-3B mnoho. V USA jich bylo celkem vyrobeno 155.494. Zajímavostí je, že se licenčně dodnes vyrábějí v Indii pod označením Mahindra. Majitelem tohoto zrestaurovaného modelu 1961 CJ-3B je Derek Redmond, Kingston, Ontario.

1953 – BC Bobcat

Bobcat neboli „Aero Jeep“, jak měl být vůz oficiálně označován, byl konstruován jako lehké výsadkové vozidlo o hmotnosti 1.500 liber, které mělo mít maximální kompatibilitu součástí s verzemi M-38 a M-38A1. Rám byl zjevně odvozen z modelu MB, aby byly minimalizovány náklady, a prototyp vážil 1.475 liber, tj. méně než experimentální lehké vozidlo MBL z 2. sv. války. Stejně jako MBL se ani Bobcat do výroby nedostal a koncepce malého a lehkého bojového vozidla byla záhy posunuta o úroveň výše v podobě modelu M-422 Mighty Mite s hliníkovou karosérií.

1954 – DJ-3B

O této verzi CJ-3B s pravostranným řízením vyrobené v rámci projektu Engineering Release 10233 se ví jen málo. Fotografie pochází z března 1954, barva vozu byla červená s bílou pevnou střechou (Koenig hardtop). Neexistují důkazy, že by tuto verzi Willys skutečně označoval DJ. Pod číslem projektu 1958 Engineering Release bylo vyrobeno šest dalších prototypů pro americkou poštu. Ačkoliv sériově by byl model pravděpodobně vybaven pohonem jedné nápravy, prototyp na snímku má podle všeho hnaná všechna čtyři kola a je postaven na chassis CJ-3B. Podle všeho byl poháněn čtyřválcovým motorem s F hlavou Hurricane a měl nahradit model DJ-3A na pozici vlajkové lodi Willys. Buďto Willys nebo pošta se však v roce 1958 zjevně rozhodli pro model DJ-3A s motorem s L hlavou, který se vyráběl až do roku 1965, kdy ho nahradil DJ-5A Dispatcher 100.

1954-83 – CJ-5

Model CJ-5 se vyráběl téměř 30 let a výrazně tak překonal všechny ostatní modely Jeepu. Bylo vyrobeno celkem 603 303 vozů, takže se tento model stal nejrozšířenějším z rodiny CJ. CJ-5 byl vyráběn v mnoha speciálních řadách jako například 1972 Super Jeep a 1977-83 Golden Eagle. Posloužil jako základ pro nesčetné trailové úpravy a pravděpodobně najezdil v terénu více mil než kterýkoliv z ostatních Jeepů. Na snímku je model ’73 Renegade. Součástí výbavy byl motor 304cid V-8 (první motor V-8 u vozů s krátkým rozvorem byl použit v roce 1972), kola typu mag a spousta dalších „vychytávek“ jako samosvorný diferenciál zabraňující prokluzu zadních kol Powr-Lok. Majitelem je Dan Chaffin, Nathrop, Colorado.

1954-64 – M170

Ačkoliv je M170 často označován za „vojenskou verzi CJ-6,“ bylo by přesnější označit CJ-6 za civilní verzi vozu M170. Stejně jako u M38A1, i tato nová konfigurace byla nejprve určena pro armádu. Za deset let bylo vyrobeno jen asi 6 500 M170 se čtyřválcovým motorem, z nichž mnohé byly vybaveny jako polní ambulance. Další využívala americká námořní pěchota jako lehká šestimístná přepravní vozidla. Jedinečným poznávacím znakem je montáž rezervy uvnitř karosérie na straně spolujezdce, aby se přes zadní čelo, kde u vojenských Jeepů byla normálně rezerva, mohla položit nosítka. Proto je částečně blokováno otevírání nezvykle velkých dveří u spolujezdce, zvláště pokud je před rezervou namontován ještě rezervní kanystr. Dveře u řidiče jsou stejné jako u verze M38A1.

1955 – Air Force Dispatcher

Tato verze M38A1 s hnanou jednou nápravou byla vyrobena pro válečné letectvo USA v rámci projektu Willys Engineering Project 11323 a byla vyfotografována v lednu 1955. Měla elektrický systém na 24 V z verze M38A1 a prvky karosérie jako zapuštěné reflektory a box na baterii, většina příslušenství pro terénní použití však byla zjevně odstraněna. Vzadu umístěná palivová nádrž se plnila zprava a uzavřená kabina s pevnou střechou měla posuvné dveře. Vůz poháněl čtyřválec Hurricane s F hlavou. Model „Dispatcher“ byl určen k použití mimo bojové nasazení na leteckých základnách k přepravě a údržbě. Není známo, kolik těchto vozů bylo letectvu nebo jiným složkám ozbrojených sil dodáno.

1955-75 – CJ-6

Uživatelé starších Jeepů si obvykle stěžovali pouze na jediné – na nedostatek místa. Toto volání bylo vyslyšeno v podobě CJ-6. Šlo v zásadě o verzi CJ-5 s rozvorem o 20 palců větším (celkem 101 palců), CJ-6 tak poskytoval nákladový prostor menšího pickupu a mobilitu Jeepu. Po prodlouženém CJ nebyla velká poptávka, vyráběl se však od roku 1955 až do příchodu verze CJ-7 v roce 1976. Na export jeho výroba pokračovala až do roku 1981. Vyrobeno bylo pouze 50 172 vozů, v současnosti jde proto o poměrně vzácný model. Toto je exemplář dokonale zrestaurovaný v roce 2004. Jde o model 1956 CJ-6, vlastníkem je Craig Evins, Texas.

1955-64 – DJ-3A Dispatcher

Dispatcher byl první vůz z řady Universal Jeep s hnanou jednou nápravou. Šlo o modifikaci karosérie CJ-3A s motorem s L hlavou 134. Model byl konstruován jako dodávkové a rekreační vozidlo. Nabízen byl ve verzích s pevnou střechou, s plátěnou střechou a ve verzi „surrey gala“ s výklopným zadním čelem nebo bez něj. Byla použita zadní náprava Spicer 23 podobná přední nápravě ostatních jeepů té doby, diferenciál však byl vycentrovaný, nikoliv posunutý. K dalším poznávacím znamením patří kola na čtyřech šroubech a řazení na sloupku volantu. Vyráběl se model určený přímo pro potřeby pošty s výřezem pro pravé dveře až k podlaze. Koenig vyráběl speciální nástavbu s posuvnými dveřmi.

1955-68 – CJ-3B Long

Model CJ-3B s dlouhým rozvorem Willys v Severní Americe nikdy nevyráběl. Často je však k vidění v podobě verzí vyráběných v licenci jinými výrobci z různých zemí. Pár vozů Willys 3B bylo dokonce prodlouženo ještě před montáží dovozci ve Švédsku a Austrálii. Verze na snímku vyráběná společností EBRO ve Španělsku jako „CJ-6“ měla rozvor 101 palců a dodávala se s motory Hurricane s F hlavou nebo s dieselovým čtyřválcem. Mitsubishi v Japonsku použilo motor s F hlavou do svého modelu CJ3B-J10 (1955-61) a vyrobilo několik dalších verzí s prodlouženým rozvorem. Mahindra & Mahindra z Indie svoji verzi označuje „CJ-4“ a stále vyrábí další jeepy s prodlouženým rozvorem a vysokou kapotou.

1959-62 – M422

Model Mighty Mite by konstruován společností Mid-America Research Corporation jako bojové vozidlo vhodné pro leteckou přepravu, případně poponášení. S konstrukcí prototypu se započalo v roce 1946, dále byl rozvíjen v 50. letech týmem čtyř bývalých konstruktérů společnosti Bantam. Od roku 1959 bylo vyrobeno zhruba 3 922 vozů, které sjely z linky společnosti American Motors a byly určeny pro americkou námořní pěchotu. Poznávacími znaky modelu M422 jsou hliníková karosérie, diferenciálové brzdy a vzduchem chlazený motor AMC V-4. Při ceně přes $5000 za kus byl model poměrně nákladný, což může být důvodem celkově nízkého objemu výroby. Vůz M422A1 (o šest palců delší než prvních několik set M422) restaurovali D&L Bensingerovi, Narvon, Pennsylvania.

1959-78 – M151

Po testech a konstrukci prototypu společností Ford po valnou část padesátých let byl model M151 MUTT („Military Unit Tactical Truck“) od roku 1959 vyráběn sériově a stal se hlavním vozidlem typu jeep používaným v době vietnamského konfliktu. Model byl vyráběn v závodech Kaiser Jeep, AM General a General Motors, ale i Ford. Nezávislé zavěšení všech kol nebylo řešeno příliš promyšleně a mělo za následek poněkud nestabilní chování vozu v zatáčkách – pozdější verze A2 měla pro zlepšení stability zadní zavěšení s příčnou torzní tyčí. Vyráběla se i ambulance M718 s prodloužením karosérie dozadu. M151 byl považován za nebezpečný pro civilní využití na silnicích, armáda proto přebytkové vozy používala na náhradní díly a rámy a zadní zavěšení odstrojených vozidel byly rozřezány a prodány jako kovový šrot.

1960-68 – M606

Málo známá verze M606 byla v podstatě sériový model CJ-3B vybavený terénními úpravami a příslušenstvím jako byly větší pneumatiky a silnější pérování a několika speciálními prvky, k nimž patřilo osvětlení pro zatemnění na levém předním nárazníku, zadní zatemňovací kryty světel a závěsné zařízení. Model M606 byl vybaven standardním čtyřválcem s F hlavou a ačkoliv měl vlastní modelové číslo firmy Kaiser, výrobní čísla šla podle pravidelné řady CJ-3B. CJ-3B byl využíván americkými ozbrojenými složkami převážně mimo bojové situace například u pobřežní stráže, označení M606 však bylo zjevně používáno pouze pro vozy exportované v 60. letech v rámci vojenské pomoci. Není známo, v kterém roce bylo toto označení použito poprvé. Na obrázku je model z roku 1966 dodaný do Argentiny.

1964-67 – CJ-5A/CJ-6A Tuxedo Park

Model Tuxedo Park byl poprvé nabízen v roce 1961 jako sportovní verze řady CJ-5. Byl to jeden z prvních případů, kdy byl Jeep nabízen jako rekreační a nikoliv užitkový vůz. V roce 1964 dostaly modely Tuxedo Park svá vlastní modelová čísla CJ-5A a CJ-6A. Měly převodovku s řazením na volantu T-90, lavicové sedadlo dělené v poměru 60/40, kryty podběhů, dvoustupňové pružiny s proměnným zatížením pro měkčí jízdu, chromované závěsy kapoty, venkovní zrcátko, koncová světla a středový držák na státní poznávací značku. Od roku 1965 byl standardně dodáván motor V6 a standardní byla i odklápěcí sedadla. Model se příliš dobře neprodával – zákazníci nebyli ochotni připlácet si za tyto výstřelky. Za 4 roky se vyrobilo 7394 vozů CJ-5A a vozů CJ-6A bylo vyrobeno pouze 459, což je řadí mezi nejvzácnější varianty CJ.

1965-75 – DJ-5

DJ-5 Dispatcher 100 s hnanou jednou nápravou téměř shodný jako CJ-5, ale vybaven byl zadní nápravou Dana 27, nakonec v roce 1965 nahradil verzi DJ-3A Dispatcher. Standardně byl montován motor s F hlavou, v některých fázích výroby se jako alternativa nabízel motor V6. Dispatcher 100 měl převodovku s řazením na volantu T-96 a později řazení na podlaze. Přední tuhá náprava s I-profilem byla nahrazena trubicovitou v roce 1968 a v roce 1969 nahradila vzadu Dana 44 nápravu Dana 27.

1965-73 – DJ-6

Verze DJ-6 modelu DJ-5 Dispatcher 100 s jednou hnanou nápravou a s delším rozvorem se v malých sériích vyráběla v letech 1965-1973.

1967-75 – DJ-5A

Poštovní verze DJ-5A vyrobená na základě modelu DJ-5 Dispatcher 100 se okamžitě pozná podle protažené mřížky s pouhými 5 mezerami (ačkoliv dřívější verze měly standardní mřížku DJ-5). Měla rovněž extra zvětšený prostor dveří, dveře byly posuvné a řízení pravostranné. Kaiser používal čtyřválec Chevrolet a automatickou převodovku Powerglide. American Motors používala v 70.letech svůj vlastní šestiválec a AM General vyráběla variace do 80. let s různými kombinacemi čtyřválcových a šestiválcových motorů a převodovek. Mnoho poštovních Jeepů sloužilo ještě v roce 1997, blížily se však již vyřazení. Tento vůz byl fotografován v oblasti Washingtonu, D.C.

1966-73 – Jeepster Commando

Kaiser Jeep převzal název modelu Willys Jeepster z let 1948-50 (a hasičského vozu Willys Commando z 50. let) pro tento sportovní vůz, který se začal vyrábět v září 1966 pro modelový rok ’67. Verze C-101 Commando však byla bližším příbuzným vozu Jeep Universal, než byly předchozí verze Jeepster. Na chassis z CJ-6 byly postaveny čtyři verze karosérie: roadster, station wagon, pickup a kabriolet s elektrickou stahovací střechou. Standardně byl dodáván čtyřválcový motor s F hlavou, jako alternativa byl nabízen Dauntless V-6, na objednávku bylo možné dodat automatickou převodovku, posilovač brzdného účinku, klimatizaci a interiér Deluxe Trim. Vůz, jehož majitelem je Andy McGrath, pochází z roku 1972, kdy AMC mírně prodloužila rozvor kvůli osazení jednořadým šestiválcem a motorem 304 V-8. Úpravou prošla i mřížka, ale Andy instaloval typickou mřížku Jeepu z roku 1969. Ačkoliv se za pouhých osm let prodalo 77.573 vozů, AMC výrobu modelu Commando po roce 1973 ukončila.

1976-86 – CJ-7

CJ-7 představuje kompromis mezi „kraťasem“ CJ-5 a dlouhým CJ-6. S rozvorem 93,4 palce byl model přiměřeně dlouhý, aby skýtal dostatek místa a pohodlí, ale zase dostatečně krátký, aby splnil všechna očekávání v terénu. Osvědčil se na všech frontách. Za pouhých 10 let bylo vyrobeno celkem 379.299 vozů, modely z let 1976-79 byly nabízeny s vysoce výkonným agregátem 304 AMC V-8. Prodloužený rozvor rovněž umožňuje širší modifikace pohonů, než tomu bylo u CJ-5. Majitelem tohoto vozu je Mike Golly, Loveland, Colorado.

1977 – Jeep II

Trend z konce sedmdesátých let, kdy se začalo volat po nižší spotřebě paliva a menších autech, zavdal příčinu vývoje i tohoto prototypu nazvaného „Concept Jeep II“, který stylem velice výrazně připomínal Willys MB. Dokud je neuvidíte stát vedle sebe s modelem CJ-5, sotva uvěříte, že Jeep II je o dvě stopy kratší a o devět palců nižší. V té době ještě American Motors nebyla vlastněna Renaultem a nemohla si proto dovolit nákladný vývoj zbrusu nového Jeepu až po výrobu. Nakonec byla zavržena idea prostého smrštění verze CJ a na začátku osmdesátých let byl zahájen vývoj Wrangleru.

1981-85 CJ-8 Scrambler

Po ukončení výroby modelu CJ-6 v roce 1975 znovu propuklo volání po větším prostoru. AMC odpověděla nabídkou verze CJ-8 „Scrambler.“ Model postavený na chassis pickupu o rozvoru 103 palců s výrazným zadním přesahem byl nabízen jak s pevnou, tak s plátěnou střechou. Verze s ocelovou nástavbou byla exportována do Austrálie a americké poště na Aljašku se údajně prodalo 176 dodávkových vozidel se speciální izolací a automatickou převodovkou. Scrambler se prodával ve velmi malých množstvích – celkový objem výroby dosáhl pouhých 27.792 kusů. Prudký nárůst popularity v 90. letech dostal starý dobrý CJ-8 opět do středu zájmu, s nímž přišly i četné modifikace. Majitelem tohoto hojně používaného vozu CJ-8 je Greg Noss, Glenwood Springs, Colorado.

1986-96 – Wrangler YJ

Protože prodej řady CJ v polovině 80. let stagnoval, reagovala společnost AMC modelem Wrangler. Byl nižší a širší než CJ, proto ho fanouškové značky nepovažovali za „opravdový“ Jeep. Postupně si je však získal a osvědčil se jako výkonný a adaptabilní model s vlastní výraznou osobností. Co postrádá na sériovosti, více než bohatě dohání na variabilitě: díky nesmírné škále možností dalších úprav hotových vozidel je Wrangler jakási domácí stavebnice s pohonem všech čtyř kol. Od začátku výroby bylo vyrobeno 632.231 YJ Wranglerů. Majitelem tohoto modelu z roku 1994 je Al Bsharah, Royal Oak, Michigan. Vůz je vyfotografován v chromovaném provedení „Bright Package“.

1988-95 – Wrangler Long

Tato neobvyklá verze modelu YJ Wrangler s dlouhým rozvorem byla oblíbená ve Venezuele a Chrysler ji v malých sériích vyráběl ještě v roce 1995 ve Valencii. Karosérie s ocelovou střechou byla k dispozici u krátkého i dlouhého Wrangleru až do roku 1990, pak již byla vyhrazena jen dlouhé verzi. Obě verze jezdily se šestiválci 4.2 l (až do r. 1990) a 4.0 l. Produkce Wranglerů ve Venezuele poklesla v posledních letech současně s tamní ekonomikou a v roce 1997 už nebyl TJ vůbec vyráběn.

1991-93 – Renegade YJ

Ačkoliv kráčel ve šlépějích tradice luxusních volitelných výbav modelu Tuxedo Park, vůz Renegade z roku 1991 představoval za 4000,- USD nabídku, která neměla obdoby a radikálně změnila vzhled řady YJ. K jedinečným prvkům patřil přední nárazník v barvě karosérie a lemy blatníků s integrovanými světly do mlhy, odhlučněná kapota a přepážka mezi motorem a kabinou, hliníková kola 15×8″ a volitelná pevná nástavba v červené barvě. Standardem byl nový motor 4.0 l I-6 se vstřikováním paliva.

1997 – Wrangler TJ

Vycházeje ze základní platformy Wrangleru, přepracovali konstruktéři Jeepu malý užitkový vůz od dob Quadu až po MB naprosto dokonale. Nedotčeno nezůstalo prakticky nic. Zavěšení na spirálových pružinách činí z tohoto modelu vůz s nejlepšími jízdními a výkonovými vlastnostmi z produkce Jeepu od začátku jeho historie. TJ byl vítán s nadšením už od začátku produkce na počátku roku 1996 a zdá se, že právě tehdy Jeep začal z Wrangleru dělat atraktivnější sportovně užitkový vůz. TJ se osvědčuje jako mimořádně výkonné terénní vozidlo s širokou a stále se rozšiřující škálou možností úprav hotových vozů.

1997 – Dakar

Designéři Jeepu zvětšili prostor zadních dveří tohoto modelu prodloužením rozvoru tohoto prototypu na 108,5 palců, což je o téměř o 15 palců větší rozvor než u Wrangleru. Hnacím ústrojím je čtyřstupňová automatická převodovka spojená s jednořadovým šestiválcem o objemu 4.0 l. Model dostal nové čelní sklo, boční okna a ocelovou střechu s vestavěným trubicovitým střešním nosičem a posuvnou plátěnou sluneční clonou. Interiér je proveden v dřevě a kůži. Dalšími výraznými prvky modelu Dakar jsou skládací lopatka v předním nárazníku, rezervní kanystry v zadním čele a výbava na cesty v zadních dveřích, k níž patří noktovizor, dalekohled, svítilna a kompas. Zkušenosti s touto koncepcí byly využity při vývoji SUV Liberty, které přišlo na trh o čtyři roky později.

2002 – TJL

Tato vojenská verze TJ s dlouhou karosérií byla předvedena na akci European Camp Jeep v roce 2002 a ukázalo se, že jde o prototyp vytvořený posazením prodloužené karosérie Wrangler na originální rám s dlouhým rozvorem. Rozvor je 115,4 palce (2.931mm) a celková délka 174 palce (4.419mm). Vývoj modelu byl pravděpodobně zaměřen na trhy jako je Střední východ, kde měl Chrysler úspěch s prodejem YJ četným ozbrojeným silám. Proto měl tento Jeep vojenské prvky jako bočně montovaný držák rezervního kanystru, čepové tažné zařízení a přední i zadní závěsná oka. Šestnáctipalcová ocelová kola byla osazena pneumatikami 225/75 R16. Standardní byl jednořadový čtyřlitrový šestiválec a pětistupňová převodovka, jako alternativa byl plánován diesel o obsahu 2.5 l.

2004 – TJ Unlimited

Uprostřed modelového roku 2004 byla v Severní Americe uvedena na trh tato prodloužená verze modelu TJ Wrangler. Unlimited byl řešen poněkud odlišně než dlouhý vojenský TJ. Bylo přidáno 5 palců zadního přesahu, na šířku však bylo místa mnohem méně. Celková délka verze Unlimited je 170,4 palce (4.328mm), rozvor však je 103,4 palce (2.626mm). Je tedy o stopu kratší než vojenská verze. Zpočátku byl nabízen pouze s automatickou převodovkou a pohonem všech čtyř kol Command-Trac v kombinaci s jednořadovým šestiválcem o obsahu 4 l. Zvětšený rozvor zvýšil i kapacitu tažného zařízení na 3.500 liber.

2004 – TJ Rubicon

Razantní čtyřlitr I6, standardní kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech, standardní hnací hřídel Heavy-duty s křížovými klouby kovanými zastudena pro zvládnutí zvýšeného výkonu a kroutícího momentu, „objímka“ posuvné vidlice křížového kloubu na zadní hnací hřídeli pro zvládnutí mimořádného výkonu převodovky 4:1, na zadní nápravě Heavy-duty samosvorný diferenciál se šikmým ozubením snímající kroutící moment.

2007 – JK, JK Rubicon a JK Unlimited

Tři kompletně nové modely. Větší, lepší, ve všech směrech upravené a vylepšené modely. Poprvé v historii se v nabídce objevuje kromě benzínového šestiválce 3.8 také dieselový čtyřválec 2.8.

2018 – JL Sport, Sahara a Rubicon, Unlimited

Nástupce modelu JK, 2 a 4 dveřové v provedeních Sport, Sahara a Rubicon. Samostatný žebřinový rám a tuhé nápravy (Dana nové generace). Sport a Sahara jsou standardně opatřeny připojitelným pohonem všech kol Command-Trac, samosvorným mezinápravovým diferenciálem a redukcí, Rubicon pak vylepšenou verzí Rock-Trac se závěry předního a zadního diferenciálu a deaktivací předního stabilizátoru. V obou případech zůstává volba režimů 2H (zadní pohon), 4H Auto (samočinná distribuce točivého momentu), 4H (dělení momentu 50:50), N (pro vyprošťování) a 4L (redukce). Mezi 2H a 4H lze řadit do 72km/h.
Motor k dispozici zatím jediný 2.2 MultiJet II. Během letošního podzimu se představí také přeplňovaný zážehový čtyřválec 2,0 l s výkonem 200 kW, atmosféricky plněný 3,6 l V6 Pentastar o výkonu 209 kW zůstane vyhrazen USA, zemím Středního východu a Afriky. Převodovka osmistupňová samočinná s kapalinovým měničem momentu. V roce 2020 má být uveden také s plug-in s hybridním poháněcím ústrojím.

2019 – JT Gladiator

Postaven na prodlouženém podvozku JL. Výbavy stejné jako u modelu Wrangler. Dostupné zatím jen v USA, zatím jediná pohonná jednotka je 3,6 l V6 Pentastar o výkonu 209 kW (284 k)/6400 min-1. Od roku 2020 by se měl objevit i motor 3.0L EcoDiesel Turbocharged V6 diesel. Od roku 2021 by snad mohl být v prodeji i v Evropě.

Previous Post
Willysem to začalo
Willysem to začalo
Next Post
Sraz Wranglerů - Zvěstov
Sraz Wranglerů - Zvěstov
Related posts

Willysem to začalo

by admin_jeep

Jak vznikl název Jeep

by admin_jeep